Konečně se našemu rezervnímu týmu dostalo možnosti představit se v domácím prostředí. První domácí zápas jsme hráli ve středu na státní svátek a diváků bylo dost, což mě osobně překvapilo. Již tradiční soupeř přijel z nedalekých Dašic v dosti silné sestavě. S tímto soupeřem jsme se utkali nedávno na jeho hřišti, kde jsme sice v poločase vedli, ale ten druhý byl na ručník. Opět si hosté přivezli hráče áčka, na což jsme reagovali osobní obranou na jejich snajpera Vajera. První poločas z naší strany byl super - bojovnost, hlídání, nasazení, ale opět selhala naše koncovka. Náš soupeř měl taky nějaké šance, ale R. Valenta byl vždy na svém místě a náš tým podržel. Největší šance na naší straně měl Melc, na druhé straně pak Vajer a Kučera. Do kabin se však šlo za stavu 0-0.
Do druhého poločasu jsem udělal nějaké změny a bylo to znát. První branku zápasu vstřelil hostující Šafařík, který podle mě dostal do hlavy přesný centr a ani sám neví jak to trefil. Výstavní branka hlavou od břevna do země a do naší brany. Další část zápasu asi ovlivnilo to, že jsme trošku polevili v koncentraci a jejich hráč Vajer nám dal tři branky během 20 minut. Je fakt, že za tu druhou může náš (jinak dobře chytající) brankář, ale on čekal, nebo chtěl udělat něco jiného. Za stavu 2-0 pro hosty jsme sice snížili Melcem, ale opět úřadoval Vajer a vrátil Dašicím pohodu. Naše mužstvo však nesložilo zbraně a snažilo se výsledek něco udělat. Ke snížení nám pomohla branka P. Motyčky z 82. minuty. V 88. minutě zdramatizoval konec utkání Rojkovič. V dalších příležitostech už naši borci (Melc a Roček) pálili vedle.
Závěrem: Tradičně proti Dašicím máme spoustu šancí, ale nedokážeme je proměnit. Škoda. Jako trenér i hráč jsem si všiml, že pokud nechceme a nemluvíme, tak naše hra jde dolů. Sice prohra ale se ctí. Meky
=