K dalšímu zápasu jelo naše béčko, jak já říkám ke slepicím, poněvadž hřiště (pouštní step) i kabiny tomu odpovídají. Měl to být jasný tříbodový zápas, bohužel tomu tak nebylo. Domácí hráči chodili po hřišti jen tak (a to hráli do 20 min v deseti), čehož jsme my nedokázali využít. Bohužel na domácí straně byl jejich jediný funkcionář, který mával naše ofsajdy, když to přeženu tak jich bylo za celý zápas asi 50, přitom o mnohých se dá pochybovat. Takovýto tým musíme porážet dvouciferným výsledkem, šancí bylo dost, zakončení však slabé. V první půli šance Štancela, Johanidese, Brňáka, Bártla, Motyčky, Chocholouše - stačilo jen víc jistoty a přemýšlení v koncovce.
Do druhého poločasu jsme udělali dvě změny, něco na způsob Dašic, nasadili jsme rychlého útočníka do unavené obrany domácích, ale i ten s ostatními shořel na ofsajdech. Když už jsme dali branku, tak si opět pomezní vymyslel ofsajd – nechápu proč mu to hlavní rozhodčí „sežral“. Další šance byly, ale nic z toho, výsledek mluví za vše, i když by domácí měli dostat alespoň 10 branek. Doufám, že proměňování šancí, které nás trápilo v Dašicích, a teď v Popkovicích máme už za sebou a další zápas nám to tam spadne, už nevím co s tím dělat, je to jen o hlavě hráčů.
Konečně se ve středu uvidí, první zápas doma, dáme hlavy dohromady a uvidíme. Meky