K dalšímu zápasu jsme jeli do nedalekých Dašic. Ještě v sobotu večer to vypadalo, že budeme mít 20 lidí, ale jak to tak bývá (alespoň u nás) tak se hráči na poslední chvilku omluvili. Do 16h jsme nevěděli, kdo bude a nebude - bomba pánové !!!
Každý zápas s Dašicemi je stejný, od nich nakopávané balony za naši obranu a my také na brejky, i když tam byla už i přihrávka mezi beky i záložníky. Když už to vypadalo s námi vzadu špatně, tak nás podržel R. Valenta, který vždy včasným vyběhnutím odvrátil hrozbu obdržené branky. Naši první branku dal v 16. minutě V. Žatecký, to když prostřelil domácího brankaře, bohužel další šance v podání Rojkoviče, Žateckého, Brňáka, Nečesaného, a Shejbala se neujali. Na 2:0 pro nás opět zvýšil V. Žatecký a to v 26. minutě. Domácím se podařilo snížit ve 32. minutě po takové trměvrmě v našem vápně. Škoda našich šanci, kdyby se dali tak poločas by vypadal úplně jinak, ale fotbal se hraje na branky ne na šance. Dlouho jsem neviděl pětkrát nastřelenou brankovou konstrukci během poločasu.
Do druhého poločasu, jsme udělali změny v sestavě, ale hráči si dělali co chtěli a nehráli na postech, na kterých měli hrát. Bohužel domácí na nás nasadili podle mě áčkové hráče a na hřišti to bylo znát. V kabině o tom padla řeč, hráči na tuto hrozbu byly upozorněni - hold to nevyšlo. Domácí snajpr Vajer a jeho kolega z nás během 15 min udělal hráče zralé na ručník. Dostat 5 branek za tak krátkou dobu je strašné, na co sáhli to jim tam spadlo a my totálně nestíhali a propadli jsme.
Závěrem: Škoda našich šancí v prvním poločase. K jednotlivcům na hřišti mám výhrady, které jim vysvětlím před dalším zápasem.
Zapsal: M. Rojkovič