Roveňský poločas se zeptal za Vás, aneb co nám prozradil Honza Shejbal z Dolní Rovně (nar. 1994), hráč FC Hradec Králové

Skončil fotbalový podzim. Dohrány jsou  mistrovské zápasy všech kategorií, IV. třídou počínaje a Gambrinus ligou konče. Předvánoční čas je ideálním časem pro bilancování a hodnocení, časem  pro  zamýšlení na téma jak dál, ať již z pohledu klubových či osobních ambicí hráčů, funkcionářů či mecenášů fotbalu.  Honza Shejbal je talentovaný  mladý kluk z Rovně, který má našlápnuto  do vrcholového fotbalu. V letošním roce přestoupil z FK Pardubice do FC Hradec Králové, je členem širšího kádru reprezentace ČR do 19 let, absolvoval letní přípravu s prvoligovým áčkem mužů, pravidelně nastupoval ve svých  osmnácti letech v nové soutěži kategorie  do 21 let,  1. lize  juniorů. 

Proto  je další povídání  pro oživení webových stránek Sokola Roveň v době   zimního fotbalového  zahálení  věnováno právě tomuto skromnému a přitom výraznému mladíkovi.      

 

   Honzo, letošní rok byl pro Tebe určitě mimořádný, zlomový.  Připomeň, co  vše zásadního  se letos ve Tvém soukromém i fotbalovém životě přihodilo ? V soukromém životě se mi nepřihodilo nic mimořádného.  Pokud jde o fotbal, byl to lednový přestup do FC Hradec Králové. První půlrok jsem byl v dorostu, pak jsem absolvoval letní přípravu s A týmem a od nové sezóny nastupuji v Juniorské lize.

 

   Dobrá, začněme školou. Jsi studentem maturitního ročníku Sportovního gymnázia V Pardubicích, Jakým způsobem se dá zvládnout fotbal a studium ? Jaké  jsou Tvoje studijní cíle ? Zvládá se to těžko hlavně kvůli časové náročnosti a každodennímu „pendlování“ mezi Hradcem a Pardubicemi. Téměř každý den odcházím po dopoledním vyučování,  abych se vlakem stihl dopravit včas do Hradce na trénink a tím pádem každý den přicházím o tři odpolední hodiny. V sezóně jsme trénovali ve čtvrtek a pátek dvoufázově, a pokud jsem se jednou za čas z dopoledního tréninku neomluvil, nedostal jsem se do školy vůbec. Studijním cílem je pro mě dostat se k maturitě a odmaturovat, kdyby se mi zadařilo, chtěl bych po střední škole  začít postupně studovat se zaměřením získat  trenérské licence. Klasické vysokoškolské vzdělání, si myslím, by bylo nad moje síly.

 

   Jak se dá zvládnout život mladého kluka  v rámci trojúhelníku  Roveň, Hradec Králové,  Pardubice? Zvládnout se to dá, ale je to časově náročné. Na druhou stranu má to i výhody, protože ve vlaku se toho nejvíc naučím.

 

   A teď již fotbal. Co pro Tebe fotbal  znamená, čeho bys chtěl ve své kariéře dosáhnout? Nedokážu si představit žít bez fotbalu, je to taková droga.  Jsou sice chvíle kdy už toho mám dost, ale pak stačí 2 dny volna a už mi  fotbal zase chybí! Mým snem je hrát jednou Gambrinus ligu, ale k tomu je ještě dlouhá cesta. O to složitější, že neustále do Česka přicházejí noví hráči ze zahraničí, čímž se podstatně zvyšuje konkurence.

 

Už když jsem přestupoval jsem si řekl,  že toho rozhodnutí nikdy nechci litovat.  A  také nelituji! Mohlo být třeba  lépe, ale i hůře. Spekulace, jak by bylo tam či jinde jsou  zbytečné, konkurence je všude. Dalším důvodem je škola, kterou už takhle těžko zvládám. Kdybych byl ve Slavii, Jihlavě nebo Slovácku, nemohl bych zůstat na Sportovním gymnáziu v Pardubicích. Zůstat fotbalově v Pardubicích by byla varianta, navíc když se jim teď daří, ale já jsem  chtěl poznat také,  jak to funguje  v jiných klubech. Za to,  že jsem šel do Hradce, jsem rád, poznal jsem nové lidi, učím se odlišný styl fotbalu, než na který jsem byl zvyklý a také mě to psychicky zocelilo.

 

Co se týče tréninkových podmínek, tak v Pardubicích bylo dobré, že byly tréninkové plochy přímo v areálu. V  Hradci máme skoro každý den trénink na jiném hřišti.  Velký rozdíl je v umělé trávě, ta v Hradci je již špatná. Na druhou stranu je to zde profesionálnější, co se týče přístupu k fotbalu a disciplíny hráčů,  ať už v kabině nebo na hřišti. Také zde jsou častější a náročnější tréninky, v sezoně jsme trénovali 8x týdně...

 

S týmem jsem absolvoval asi měsíc přípravy. Odehrál jsem ve dvou zápasech druhý poločas (pozn. v zápasech s Duklou Praha a na oslavách 100. výročí v Bakově nad Jizerou, ale již v zimě pod trenérem Kotalem nastoupil Honza v zápase proti Bohemians Praha)) a absolvoval kondiční soustředění. Ostatně celá část přípravy, kterou jsem s áčkem absolvoval,  byla převážně kondiční. K tomu, abychom se s ostatními mladými kluky,  co  byli v přípravě, fotbalově předvedli nebyl prostor. Ale i tak jsem za tu možnost s nimi trénovat rád. Problém byl, když jsem se po návratu ze soustředění s A týmem zapojil do přípravy  s juniorkou. Ta teprve  s kondiční přípravou začínala, takže v době, kdy jsem měl končit s nabíráním kondice jsem byl opět na začátku... Byla to pro mě jednoznačně nejhorší příprava v životě a vícekrát bych ji  snad nechtěl zažít. J

 

  Hraješ za juniorku (kategorie U-21). Jak své působení v tomto týmu hodnotíš ? Bereš to jako přínosné nebo jsi zklamán z toho, že nejsi členem prvoligového kádru mužů ? Beru to jako velký přínos a když jsem přestupoval, takjsem s tím,  že budu v juniorce,  počítal. Navíc,  pan  trenér Plíšek v létě přivedl šest nových hráčů. Jsem rád, že na juniorskou ligu jsou převážně dobré ohlasy, hraje se ve vysokém tempu a padá spousta gólů. Na druhou stranu to pořád není dospělý fotbal,  a je to spíš o běhání než o soubojích. Také se to hraje bez tlaku na výsledek,  což má taky svá pro a proti.

 

  V  zápasech  juniorky jsi nastupoval v záloze nebo v obraně. Jsi levák, nastupoval jsi  však většinou na pravé straně. Je to z Tvého pohledu ideální? Nebo trenér Luboš Prokopec z Tebe chce mít  obounohého fotbalistu ? Jsem jedině rád, když mě bude trénér využívat na co nejvíce postech. Během podzimu jsem nastupoval na pravé, levé i střední záloze, ale také na levém kraji obrany nebo na podhrotovém útočníku. Vůbec bych se nezlobil, kdybych si na jaře zahrál opět na více postech, je to zajímavé zpestření.  Hráč má  více  variant, kde může nastoupit,  což je pro něho i trenéra vždy dobře. Je pravda, že trenér Prokopec na mě dost apeluje,  abych se zaměřoval na svoji slabší nohu J. Dokonce při tréninku děláme různá cvičení zaměřená na zlepšování slabší nohy.

 

  Jasně, trenér rozvíjí, rozhoduje. Ale řekni sám, na kterém postu se cítíš nejlépe ? Nejlépe se cítím asi na levé záloze nebo obraně, na které jsem se ke konci sezóny na pár zápasů i usadil, ale popravdě,  jsem rád,  když ty posty mohu střídat a zahraji si vždy něco jiného.

 

     Na privátu bydlíš  společně s kluky z ligového áčka, talentovaným  reprezentantem do 21 let,  Tomášem Holešem a  perspektivním záložníkem  Jaroslavem Zeleným.  Jak  vypadá fotbalový večer na fotbalovém  privátu po ligovém zápase ? Dohráváte v diskusi  jednotlivé zápasy, berou zkušenější kolegové i Tvůj názor, zatím z pohledu diváka z tribuny? Kluci většinou jezdí po zápasech domů, takže se vidíme až následující dny. Nijak extra zápasy nerozebíráme, občas si do nich s mým spolubydlícím z juniorky „rejpnem“,  J když prohrajou, ale kluci jsou takoví flegmatici a berou to s nadhledem a sami se nad tím spíš zasmějou,  než aby se nervovali.

 

  Gólman ligového áčka, Tomáš Koubek je z Ostřetína. Jste spolu  jako dva „venkované“ ze sousedních  rivalských vesnic v nějakém bližším kontaktu ? Jak vidíš jeho fotbalovou kariéru? Koubas je veselý kluk a vždy, když se potkáme,  tak si rádi pokecáme. Má velký talent a k tomu je hodně vyspělý jak fyzicky, tak psychicky. Navíc je pořád mladý a podle mě během následujících let přestoupí do většího klubu. Má i na to během kariéry hrát někde v zahraničí a moc bych mu to přál.

 

 A co repre ? Hlavním trenérem  mužstva do 19 let je pan Josef Csaplár. V nominacích jsi většinou náhradníkem. Myslíš, že se to zlomí a  po listopadovém debaklu v Itálii (4:0) přijde pozvánka, třeba již v únoru 2013, na soustředění před další fází  kvalifikace na ME  ? Jsem rád,  že se držím alespoň v náhadnících. Podzim se mi až na posledních pár kol nepovedl podle mých  představ. Nemyslím si,  že se něco zlomí, trenér Csaplár už je u týmu nějaký rok, buduje ho, a už má jako každý jiný trenér vybrané své hráče,  se kterými počítá,  a to se musí respektovat. Nicméně udělám vše pro to,  abych se tam  svým výkonem dostal, a když by se přiklonilo i trochu štěstí,  může se stát cokoliv, uvidíme.... Ale pokud se to nepodaří,  zklamaný nebudu a budu se dál soustředit hlavně na to prosadit se do A týmu prvoligového Hradce.

 

 Máš už jasno jak bude vypadat zimní příprava?  Kdy začínáte, s kterým týmem se budeš připravovat a jaká bude  její náplň ?  Vím jen to,  že do 18.12. každodenně trénujeme a 1. - 11.2. odlétá jak juniorka,  tak A tým na soustředění do Turecka.  Kdy v novém roce začínáme, ani jak bude probíhat příprava zatím  nevím.

 

Myslím si,  že kdyby přišla nabídka a já se  stal  hráčem Slavie, tak by určitě nebyl problém, že táta bude  v hospodě fandit sešívaným u plátna. J V současné chvíli je ale nemožné,  že by přišla taková nabídka. Nicméně představa je to hezká. J

 

  A co brácha Radek ? Fotbalově jde nahoru, máš čas zajet se někdy podívat i na jeho zápasy? V letošní sezóně jsem ho viděl hrát jen jednou a moc mě překvapil, opravdu se hodně lepší. Na to,  jak je fyzicky zdatný, tak se oproti dřívějšku strašně zlepšil i v obratnosti. Letos jsme si spolu byli párkrát zakopat za sokolovnou a lepší se i v technice. Snad mu jeho snaha i nadále vydrží a bude se dál zlepšovat.

 

  A co běžný  život, který žijí Tví vrstevnici ?  Máš vůbec čas někdy vyrazit na diskotéku,  hledat dívku svých snů ? Nebo je to tak, že  dívka Tvých snů si Tebe vyhlédne z tribuny fotbalového stadiónu ? Na zábavu se dostanu opravdu jen jednou za čas, ale když už jedu,  tak to většinou stojí za to. Vydržím až do zavíračky J. Dívkám se věnuji jen na zábavách, ale na delší dobu žádnou nehledám. Nejdřív chci udělat maturitu a pak přijde  čas na slečny. J

 

Tak hlavně by měla být hodná, alespoň trochu sportovně založená.  Neměla by mě moc zlobit J . Na vzhledu mi zas tolik nezáleží, mám radši holky „krev a mlíko“ než nějaké vychrtliny, které se neustále hlídají, aby nepřibraly. Taky bych nesnesl holku,  co kouří nebo mluví sprostě!

 

Sokol Roveň,  to je můj domov. Rád bych se do jeho dění jednou vrátil a nějakým způsobem se angažoval. Myslím si,  že předsezónní prohlašování, že se chce postoupit bylo podle mě nesmyslné. K postupu je zapotřebí, aby si vše v týmu sedlo, dařilo se a ještě se k tomu přidalo štěstí. Jen si vzpomeňme jak jsme se nadřeli, aby se postoupilo do okresu. V zápase o postup, když už si skoro všichni mysleli že jsme v okrese ,  jsme doma prohráli s Dřítčí a postup byl fuč. Povedlo se to až následující rok.  Vím, s jídlem roste chuť, to je jasné, ale není to tak dlouho, co se postoupilo do okresu a už bychom  chtěli výš? Myslím si,  že takové ambice jsou nesmyslné.  I kdyby se postoupilo,  tak v 1.B třídě bychom  se jen tak „plácali“,  lidi by to nebavilo,  protože by se tak často nevyhrávalo,  i samotní  hráči by mohli být otrávení. Proto si myslím, že je lepší hrát pohledný fotbal, v rámci místních možností, pro diváky,  v nižší třídě.  V zápasech okresního přeboru  bude padat častěji  gól  do sítě soupeře, což je atraktivnější  než bojovat v 1.B třídě o každý bod na úkor fotbalovosti. Lidé, když se jdou o víkendu podívat na fotbal, tak se jdou pobavit a nechtějí odcházet před koncem zápasu otrávení, jak to několikrát během podzimu v Rovni  nastalo. Přece,  když se hraje pěknej fotbal a k tomu  se třeba ještě vyhraje,  tak nejen hráči,  ale i diváci mají hned lepší náladu i celej víkend. Veseleji a  daleko raději si po vítězném zápase v okrese  zajdou s domácí partou  do hospody na pivko - probrat zápas, pokecat si. Raději,  než kdyby přijeli po debaklu ze zápasu  I.B.třídy otrávení, nebo bez debaklu, ale s cizími,  hostujícími hvězdami...  Naopak  mile  mě překvapilo,  jak se zvedl dorost,  a doufám,  že to tak bude i nadále pokračovat. Litětiny  jsem během podzimní části soutěže nesledoval.

 

Jsem rád, že i když má každý svých starostí dost,  takže se najdou lidi,  kteří mají zájem a snahu angažovat se v roveňském fotbale i v celém Sokole. Přesto si myslím,  že by se mohlo zapojovat ještě víc lidí. Kolem všeho se  motají ti samí lidé a nebylo špatné jim také s něčím pomoci. Myslím si,  že cílem roveňského fotbalu by nemělo být za každou cenu postupovat do vyšších soutěží, ale  bavit se  fotbalem,  bavit i diváky J. Pro  diváky  se to přece hraje !. Navíc,  podle mě,  ani nemáme momentálně kvalitu na to postoupit výš. Chtěl  bych zároveň do nového roku popřát všem hráčům, funkcionářům, fanouškům a všem lidem, kteří se kolem roveňského fotbalu pohybují,  hodně zdraví a také spoustu elánu, dobré nálady a hlavně ,  aby hráči chodili na fotbal rádi, měli dobrou partu v kabině a každý trénink i zápas si naplno užívali a brali to jako příjemné odreagování od běžného života,  ať už se vyhraje,  nebo prohraje!

 

Připravil 8.12.2012

J.Pýcha