Historie - česká házená

                                                                                                                                                                                                                       

       Výrazným příspěvkem ČSSR na poli házené se stal zrod a vývoj tzv. České házené (dnes národní). Prvopočátky jejího  vzniku  se datují od roku 1905. Od "klasické“ házené se liší v několika zásadních pravidlech. Hlavním rozdílem je členění hřiště na  3 části. Jednotliví hráči se pak mohou pohybovat pouze na určitém území - podle postu,na kterém se vyskytují (například obránce smí být pouze v obranné a střední třetině, útočící hráči ve středním a útočném), hraje se ve složení 1+ 6 (3obránci a 3 útočníci).  Jeden označený obránce (páskou, barvou dresu, trenýrek apod.) je tzv. bek, který může i do brankoviště a při trestných hodech společně s gólmanem do branky. Jinými rozdíly jsou odlišné rozměry hřiště a branek a  některá  další pravidla.  Řada hráčů přešla z tohoto odvětví do dnes klasické házené“mezinárodní“ a velice dobře se tam uplatnila.  

 

Na základě vzpomínek pamětníků, především pak p. Bohuslava Sháněla ( nar. 1927) z Dolní Rovně  vám alespoň útržkovitě níže  přiblížíme  historii tohoto sportu v Rovni.

      Česká házená se hrála v Rovni nejprve v letech 1925-1930, dále pak v letech 1939 – 1967. Oddíl v roce 1939 založilo několik nadšenců kolem p. Miroslava Horáka. Mezi první hráče patřili Josef Kačírek, Jiří Jelínek, Josef Kaplan, Václav Pamánek, František Pultar (kovář), Miroslav Horák a Slávek Kaplan. Hrála se I.A třída, krajský přebor a potom II. Liga. Ještě dříve než v Rovni se hrálo v sousedních Moravanech, které to dotáhly až do ligy. V okolí se hrála házená např. v Holicích, Dašicích (zde hrával p. Vacek, který vedl v Dolní Rovni obchod se smíšeným zbožím), v Platenicích působil klub, který nesl hrdý název Arsenal, hrálo se i v Chroustovicích,  v regionu působil i  oddíl Turovoměstecký.  

 

     

  Česká házená v Rovni se těšila obrovskému zájmu a místní Sokol se probojoval v roce 1952 i do I. ligy!  Bohužel na základní vojenskou službu ten rok  na podzim odešli František Pýcha, Oldřich  Novotný (oba do ÚDA Praha)  a František Foltýn, což tým značně oslabilo Vždyť například Pýcha střílel v Rovni běžně  kolem 8 branek za zápas. První prvoligový zápas doma s Telnicí skončil krutou porážkou 1:19. Na posvícení roku 1953 přijelo do Rovně k mistrovskému zápasu mužstvo ÚDA Praha s Pýchou a O. Novotným a vyhrálo zde 17:5. Po této sezóně se sestoupilo do druhé ligy. V závěru éry házené  se dohrávala i krajská soutěž. Původní hřiště bylo u nádraží, za Petrlovým statkem, v místech, kde je dnes manipulační plocha firmy Potraviny Málek  a  hala firmy  Kovovýroba Jiří Kučera. V těchto místech bylo dříve i původní fotbalové hřiště, které se ještě následně posunulo k příkopu, v době když se chystala stavba domů p. Šťástka a Bíbla (Morávkových).  V těchto místech stála váha Cukrovaru Moravany, která posloužila jako prostor šaten. K mytí hráčů po zápase byl  ve své době využíván i potok, který tudy protékal. Do generace nejlepších hráčů patřili Oldřich Novotný, Josef Novotný, František Darius, Slávek Darius, Miroslav Hemerka, František Pýcha, Bohuslav Sháněl, Jiří Foltýn, František Foltýn, Josef Pultar, František Shejbal, Zdeněk Macoun,Václav Barva a další. František Pultar (přezdívkou „Švec“) byl též  rozhodčím. Házená se hrála i v době 2. světové války, v celé republice byla určitým symbolem vlastenectví. V Rovni působil dokonce i tým žen, ve kterém hrála např. Jarmila Košťálová, Růžena Komárková (později Laksarová), Anna Shejbalová, Jarmila Pýchová (Borovcová), Marie Barvová, Božena Nováková, p. Andrlová a další. Ještě před koncem války  zabrali část  prostou fotbalového hřiště za Petrlovými Němci a vyráběli  se zde dřevěné špalíčky na výrobu  plynu pro  pohon vozidel. Házená se stěhovala  do areálu za sokolovnu v roce 1948, na čemž měl nemalou zásluhu p. Bohuslav Horák (nar.1920), funkcionář, který mj. psal referáty ze zápasů a ty vyvěšoval do  vývěsní skříňky u Komárkovy trafiky vedle nádraží. Házenou V Rovni  hráli i  žáci a  dorost. P. Sháněl se ve svých vzpomínkách mj. zmínil zápal mladých, který dokumentoval např. tím, že když  jeli jednou  na zápas do Chrasti u Chrudimi, měli k dispozici pouze 3 jízdní kola. Proto se hráči  střídali, 3 vyrazili na kole, ostatní za nimi klusali. Po ujetí několika kilometrů zanechali kola v příkopě u silnice  a pokračovali po svých. Další, kteří vyrazili po svých, doběhli ke kolům a část cesty na nich zase jeli. Takto se střídali cestou tam i zpět.

 

Návrat ze zápasu se Sokolem Podlázky (u Mladé Boleslavi),zastávka u hospůdky na trase Praha – Hradec Králové. Nahoře zleva :Josef Novotný, Jan Hašek, Pavel Michálek, Zdeněk Macoun, František. Fuksa, Blanka.Horáková, Josef .Křížek, Josef .Malý,řidič busu,  vpředu zleva : František .Pýcha, Josef .Pultar, Miroslav Hemerka, Bohuslav .Horák,  Zdeněk Novák

 

       V době, kdy se v Rovni hrála II a I. liga, se cestovalo po celé republice, např. do Gottwaldova, Brna, Plzně, Tábora, Ostravy apod. Jezdilo se např. na nákladním vozidle s korbou a plachtou, k sezení sloužily dřevěné lavice. Pan Sháněl vzpomínal na cestu, kdy pršelo a p. Pamánek musel holí nadzvedávat plachtu, aby voda z plachty odtékala mimo korbu. Nákladní vozidlo poskytovala firma Juta a řidičem byl p. Josef Fuksa. Pokud se jelo na zápas do Ostravy, jelo se o den dříve a v místě zápasu se přenocovalo. Později se jezdilo již osobními auty, pravidelně jezdil např. p. Miloslav Koubek z Dolní Rovně nebo p. Jindřich Vinař. S mužstvem cestovala i řada diváků, někteří dokonce na motocyklech. Známou diváckou postavičkou byl např. Ruda Moese, který měl německý původ se svými hláškami typu:“sas sme pichli guma“ nebo „Chemerka – satovka !“ (= střela z otočky, tzv zadovka).  Mezi historicky nejúspěšnější hráče patřil František Pýcha (nar.1931), který strávil v letech 1952-54 roky základní vojenské služby v ÚDA  Praha (dříve ATK, později Dukla). Při výkonu vojenské služby se setkával v armádním areálu např. s fotbalistou Josefem Masopustem či tenistkou Věrou Pužejovou - Sukovou. František Pýcha pravidelně nastupoval v zápasech výběrů Čech a Moravy. V mužstvu s ním působila taková esa jako např. Jiří Vícha (později brankář a trenér reprezentace ČSSR v mezinárodní házené), Karel Budín, Artur Mašita, Josef Pluhař. S  týmem ÚDA Praha byl v roce 1954 přeborníkem republiky, když ve finále porazili ve dvou zápasech Sokol Telnici. První utkání bylo na pořadu v Telnici 24.10.1954. Domácí i přes velkou snahu, bojovnost a povzbuzování 2000 fanoušků na soupeřův tým nabitý reprezentanty nestačili a prohráli 7:13. Stejný výsledek se opakoval o týden později i v Praze. Nabídku pokračovat v hráčské kariéře v Praze po skončení vojny nemohl F.Pýcha akceptovat, neboť po smrti otce se musel vrátit na rodný statek v Rovni. V Moravanech skončil oddíl házené svou činnost dříve a někteří hráči přešli do Rovně (např. Josef Malý, bratři Kratochvílové a další). Do poslední generace hráčů patřili v Rovni  např. Pavel Fidrhel, Karel Kučera, Karel Hampl, Josef Přibyl, Emil Čermák, Broňa Morávek, Kareš aj. Pan Sháněl vzpomínal mj.  i na zápasy Rovně proti krajským výběrům Libereckého kraje a Náchoda. Na postup přes  Varnsdorf po vítězstvích 12:5 u nich a 22:3 doma a pak přes Náchod na závěrečný turnaj Mistrovství republiky v Gottwaldově. Zde Roveň po dvou vítězstvích skončila na 5.místě z 10. účastníků, hrála zde např. mužstva OKD Ostrava, Petr Cinger Ostrava, Ikar Hradec Králové, ATK Praha, Sokol Telnice. Úspěch měla Roveň i v boji o účast na Spartakiádním turnaji. Zápas s Telnicí Roveň vyhrála doma o 2 góly, odvetu u nich prohrála rovněž o 2 góly. Nastavovalo se, gól však nepadl. O postupujícím rozhodoval los. Losování se zúčastnil František .Pultar. Rozhodčí hodil minci, která se odrazila o strop a dle dopadlé mince by postupovala Telnice. F. Pultar nesouhlasil, losovalo se znovu a štěstí přálo Rovni, která tím pádem postoupila na závěrečný turnaj do Prahy. Pan Sháněl rád vzpomene i na to, že před rokem 1952 byl Sokol Roveň a Sokol Moravany pozván k sehrání exhibičního zápasu v tehdy ještě nekryté hale zimního stadiónu v Pardubicích. Utkání se tehdy hrálo večer za umělého osvětlení.

 

 

     Pan Sháněl   vzpomněl i to, že mladí Roveňáci, včetně házenkářů zašli ve své době  občas do hostince U Petrlů na křižovatce v Dolní Rovni, který tehdy provozovali Noskovi, kdežto starší generace  navštěvovala protější hostinec U Konvalinů. K tomu, že se hráči i diváci házenou neskonale bavili, přispívaly i různé sázky, třeba o „štamprlata“ griotte, které poručil p. Adolf Dyntar, pozdější předseda JZD v Dolní Rovni. A o co třeba v sázkách šlo ? Například o to, zda Franta Pýcha po rukách (s nohama nahoře) sejde ze sálu sokolovny po schodech až ven ! A světe div se (resp. pro znalé nediv se), Franta sázku vyhrál !   Nelze však nepřipomenout jednoho z nejvýznamnějších představitelů zlaté éry házené v Rovni. Byl jím Miroslav Hemerka, kovář,  který byl od svého mládí platným hráčem útočné vozby Rovně  a po skončení své kariéry působil u mužstva dále jako obětavý funkcionář. Měl zásluhy nejen na rozvoji házené, ale v dalších letech i kopané v Rovni. Na úkor svého volného času i rodiny se významně zasloužil o vybudování fotbalového hřiště za sokolovnou. Byl to prostě oddaný „ roveňský sokol“.    

 

         Tento krátký vzpomínkový  přehled sepsal v červnu roku 2010 Ing.Jaromír Pýcha na základě  dřívějšího vyprávění svého otce a na základě  vzpomínek doposud žijících  bývalých hráčů, pánů Bohuslava Sháněla, Karla Hampla, Josefa Přibyla a bývalého funkcionáře pana Bohuslava Horáka. Poděkování za zapůjčení fotografií patří p. Marii Hemerkové, Bronislavu Bártovi, Bohuslavu Horákovi a p. Věře Pýchové.

 

Zleva nahoře : Miroslav Ptáček, Václav Huňáček, Miroslav Hemerka, František Pýcha, dole zleva Zdeněk Novák, František Jelínek, Josef Barva, Miroslav Šafek, Josef Fuksa

 

Když  náhodou chyběl stálý gólman musel do brány i  někdo z pole a  pak byla každá rada dobrá…..(Hemerka, Pýcha)