Roveňský poločas se zeptal za vás aneb povídání s administrátorem webu TJ Sokol Roveň Ing. Tomášem Bartoníčkem, Ph.D. (nar. 1976)

Obec Dolní Roveň má bohatou sportovní historii. Jednotlivé dílčí historické etapy tvoří nejen aktivní sportovci každé konkrétní doby, ale měrou nezměřitelnou i šiky funkcionářů, resp. činovníků, ale i celá řada dobrovolníků, ochotných jakoukoliv formou přiložit ruku k dílu a pomoci organizaci, rozvoji sportu i jeho propagaci v rámci obce či v širším okolí. Získat nového hráče bývá složité, ale věřte získat nového činovníka či člověka ochotného dělat něco jen tak ve prospěch druhých, to je doslova kumšt. Ten, kdo se alespoň trochu zajímá o sportovní dění v obci Dolní Roveň a občas zabrousí na internet, si nemohl nepovšimnout toho, že webové stránky www.tjsokolroven.cz mají po letech jiný image, novou a moderní podobu. Je to zásluha Ing. Tomáše Bartoníčka, Ph.D., který se s chutí do této práce pustil. Výsledný efekt může posoudit každý z vás. Ne každý však Tomáše zná, ne každý o něm vůbec něco ví. Proto je dnešní povídání právě s ním a hlavně o něm.   

Tomáši, pojďme od začátku. Do Rovně jste se přistěhovali. Řekni kdy, proč a odkud pocházíte? 

Do Rovně jsme se se ženou přistěhovali v roce 2005. Já pocházím z Chrudimi, žena z Hradce Králové a poznali jsme se na Univerzitě Pardubice, kde dodnes stále pracujeme. Hledali jsme tehdy v okolí Pardubic místo k bydlení a do oka nám padl dům v naší obci, který původní majitelé začali rekonstruovat a nabídli k prodeji.

Jak se vám v Dolní Rovni žije a líbí?

Od samotného začátku jsme byli a jsme až na jednu událost spokojeni. Narodily se nám tu dvě děti, postupně jsme se začali zapojovat do společenského života v obci a poznávali stále více a více lidí. A to i díky různým aktivitám všech sborů hasičů, fotbalového oddílu a potažmo TJ Sokol Roveň. Nemohu opomenout ani naše sousedy a další známé z obce, kteří často nabídnou nezištnou pomoc (především v loňském roce při povodních, za to jim patří velký dík!).

A co se vám v Rovni nelíbí, co by se mohlo a mělo zlepšit?

No a touto otázkou jsi narazil na problematiku, která by zasluhovala asi samostatný článek a zřejmě nepatří úplně do tohoto rozhovoru. Nicméně v krátkosti jen zmíním, že se jedná o stav Lodrantky a její schopnost odvádět mimořádnější srážkové úhrny. Za tu dobu, co tu bydlíme (a to hned vedle vody), si všímám, jak potok reaguje hůře a hůře. Už v roce 2013 jsme měli namále (chybělo pár centimetrů), byl to jakýsi alarm pro příslušné orgány, byla vypracována podle mého názoru kvalitní studie odtokových poměrů v intravilánu obce a dokonce navržena konkrétní opatření. Bohužel se asi z různých důvodů žádné opatření nerealizovalo a vloni už přívalové deště způsobily větší pohromu.

Jsi inženýr, máš doktorát. Co jsi vystudoval, jakou profesi vykonáváš ty, příp. i tvoje manželka?

Já jsem vystudoval Fakultu ekonomicko-správní na Univerzitě Pardubice se zaměřením na informatiku ve veřejné správě. Několik let jsem pak na této fakultě působil jako odborný asistent a začal se věnovat vědě a doktorskému studiu. Zabýval jsem se optimalizačními metodami z oboru výpočetní inteligence především tzv. genetickými algoritmy. Když jsem obhajoval disertační práci, tak už jsem ale působil v rámci univerzity na jiné pozici. Přešel jsem na pozici IT administrátora, dodnes působím v oddělení webových aplikací a DTP. Moje žena pracuje na zmíněné fakultě a má na starosti organizaci doktorského studia a habilitační a profesorská řízení. Ve svém zaměstnání také hojně využívá anglický jazyk, který výborně ovládá díky svým dřívějším dlouhodobým pobytům v Anglii a USA.

Jaký byl a je tvůj aktivní i pasivní vztah ke sportu?

Můj vztah ke sportu v obou variantách je velmi pozitivní. Vyrůstal jsem na panelákovém sídlišti, tehdy v televizi nic moc nedávali, mobily jsme neměli, tak jsme přišli ze školy a hned šli ven na hřiště. Takže fotbálek nebo hokej s tenisákem byl na denním pořádku. Největší problém byla strkanice o hřiště, lidí bylo mnoho a hřiště jen jedno. Vzpomínám na to velmi rád, a je to dle mého názoru něco, co dnešním dětem chybí. Byla tehdy možnost si zahrát se staršími dětmi nebo dokonce s dospělými. Když na stejné sídliště dnes zavítám, tak bohužel většinou zeje prázdnotou. Nikdy jsem ovšem nebyl zapojen jako hráč do nějaké organizované sportovní činnosti, tedy kromě pár let v jednom vesnickém dorosteneckém fotbalovém klubu (Trhová Kamenice), kde jsem trávil veškeré prázdniny a víkendy. Nyní si ve svém „pokročilém“ věku rád zahraji volejbal a také mě mezi sebe vzali mladíci z našeho florbalového oddílu. Sice jim rychlostně nestačím, ale baví mě to J. Z pasivního hlediska jsem velký příznivec dobrého fotbalu nebo ledního hokeje, případně florbalu. Nejlepší je ale návštěva zápasů na našem fotbalovém hřišti, což je v poslední době vzhledem k situaci celkem problém. Snad bude brzo lépe.

Fandíte se synem nějakému klubu, máte nějaké sportovní vzory?

Já osobně fandím hokejovému klubu HC Dynamo Pardubice, syn dává přednost Bílým Tygrům z Liberce. Jelikož část příbuzných je z Hradce Králové, tak to mám občas při vzájemných zápasech těchto týmů doma těžké J. Z fotbalového prostředí to nemám tak vyhraněné, určitě se zajímám o výsledky pardubického áčka, které si v první sezóně vede nad očekávání. Jinak lehce fandím oběma pražským „S“, což může znít divně, když např. u nás na vesnici vidím tu velkou rivalitu mezi fanoušky Sparty a Slávie. Nicméně syn fandí fotbalové Slavii a jeho vzor je Cristiano Ronaldo.

Co tvoje vazba na TJ Sokol Roveň?  Jak to vše začalo, pokračovalo a v současné době trvá?

Vše to asi započalo tím, když syn začal v našem oddíle hrát fotbal. To byl takový středobod, kdy jsem začal poznávat další rodiče mladých fotbalistů a další lidi fungující v naší fotbalové organizaci. Stejně jako mnoho dalších rodičů se snažíme všemožně pomáhat (doprava na venkovní utkání apod.). V posledních letech jsem se „nějak“ dostal až do samotného výboru Sokola Roveň. Musím říci, že jsem to neplánoval, nabídl jsem úpravu webových stránek a byl jsem jednoho dne na výbor v této záležitosti pozván. Jelikož v tu samou dobu rezignoval na funkci ve výboru jeden z členů, nestihl jsem ani protestovat, a už to bylo J.

Váš syn hraje za žáky TJ Sokol Roveň, patříte k rodičům, kteří mají o sportování svých ratolestí zájem. Jaké máš postřehy z fungování mládežnických fotbalových celků u nás v obci?

Syn hraje v Rovni odmala a nyní už v kategorii „starší žáci U15“. Je z toho od samotného počátku nadšený a bere to velmi vážně. Velký dík patří především trenérům, hlavně Petrovi Kopovi, kterého si vážím za jeho lidský a citlivý přístup ke klukům. Když občas vidím soupeřovy žákovské trenéry, jak jsou vulgární a na děti křičí, tak si vždy uvědomím, jaký dar v něm kluci mají. Jen škoda, že v jeho kategorii není tolik vrstevníků a často se tvoří sestava na poslední chvíli a třeba ani není nikdo na střídání. Snad to v mladších kategoriích vypadá lépe s počtem dětí. Problém obecně ale je v malém počtu trenérů. Chtěl bych vyzvat všechny rodiče nebo kohokoliv, koho by trénování nebo alespoň „bytí k ruce trenérovi“ bavilo, aby se ozval. Každá ruka je třeba.

Jak zaznělo v úvodu, jsi administrátorem webu, tvůrcem aktuálních stránek. Jaký byl tvůj názor na původní podobu webu, v čem byla nutnost změn?

Původní web jsem často navštěvoval. Zajímal jsem se o čerstvé reportáže ze zápasů s přidanou fotogalerií. Obsah webu je vždy velmi důležitý, a to, myslím, fungovalo. Co bylo horší, byla relativní větší pracnost při vkládání obsahu, především fotografií. Dále použitý redakční systém už zestárnul natolik, že neexistovaly nové bezpečnostní záplaty. No a v neposlední řadě neměl tzv. responzivní design, tzn. že při čtení stránek na mobilních zařízeních nedocházelo k překreslení obsahu a ten se hůře četl.

Souhlasíš s názorem, že v dnešní době se každý významnější subjekt, sport nevyjímaje, neobejde bez vlastní prezentace na webových stránkách a sociálních sítích?

Ano, s tím souhlasím. V dnešní době je standard informovat veřejnost na těchto mediálních kanálech. Fenomén sociální sítě je obzvlášť důležitý, pokud chceš nějaký obsah co nejrychleji a největšímu okruhu čtenářů zpřístupnit.

Jak tedy jako profík hodnotíš situaci v TJ Sokol Roveň? Současný stav, příp. na čem je třeba v této oblasti zapracovat?

Úplně se za „profíka“ nepovažuji, tedy kromě oboru, ve kterém pracuji. Obecně situace v celé organizaci je hlavně o lidech. Myslím, že lidé jsou šikovní, nadšení, ale je jich málo a dělají to ve svém volném čase. Možná otázka určité profesionalizace některých pozic? Vše je odvislé i od finančních příjmů atd.

Dobrá, a jak vidíš ty, pořád ještě trochu z nadhledu sportovní úroveň celé TJ, hlavně pak fotbalového oddílu? Co myslíš, je v silách sponzorů, činovníků, a hlavně taky hráčů posunout se někdy někam výš, na úroveň krajských soutěží? Nebo je pro Roveň po všech stránkách stropem pouze okres?

Za tu dobu, co sleduji dění ve fotbalovém oddíle, tak zase zmíním počet aktivních lidí/hráčů. Bylo zrušen B-tým, což je dle mého názoru škoda. Ale když není kde brát … Opravdu nejsem takový expert na fotbalové činovnictví, ale v současné době mi přijde okres jako strop. Jestli se pletu, budu jenom rád J. Podobná situace je i ve florbalových oddílech. Možná u florbalových mladších žáků vidím větší počet dětí a jejich zápal a přístup jejich trenéra by mohl být příslibem do budoucna. Já osobně jsem se vloni ujal trénování starších florbalových žáků, tam bych také uvítal větší počet hráčů (navíc větší půlka jsou primárně fotbalisté). Mám trochu obavu o situaci, až se otevřou sportoviště, zda všichni aktivní sportovci budou pokračovat.

Tomáši, ty jsi členem Sokola?

Ano, skoro celá rodina je členem naší jednoty.

Co bys případně ty, jako aktivně nehrající člen od Sokola, očekával mimo toho, že platíš příspěvky a jsi jednou za rok pozván na valnou hromadu?

Trochu tě opravím, protože v rámci florbalového oddílu jsem občas i hrající člen. Takže určité drobné kompenzace za platbu příspěvku se čas od času dostaví. Ale i kdybych aktivně hrající člen nebyl, tak to považuji za určitou prestiž a hrdost (danou už dlouholetou historickou tradicí sokolského hnutí) a snad i určitým příkladem pro dorůstající generaci.

Jsi jedním z těch nově zapojených lidí, ochotných přiložit ruku k dílu. To samé lze říci třeba i o Tereze Hájkové a o jejích aktivitách (mj. loutkové divadlo, pouštění lodiček atd.). Máš nějaký recept na to, jak získat nové činovníky a jak dále rozvíjet činnost TJ?

Recept, jak získávat nové činovníky, opravdu nemám. Možná použít nějakou podobnou fintu jako v případě mé osoby J. Myslím, že je důležité informovat o dění v organizaci. Zvenku to tak možná nevypadá, ale těch činností není málo a není úplně jednoduché na dobrovolnické bázi všechno obstarat. Zejména různé finanční záležitosti (dotace, účetnictví apod.) často vyžadují větší odbornou znalost. Je skvělé, že ve výboru máme lidi na svém místě, kteří to ve svém volném čase zvládají a jsou ochotni řešit. Z mého pohledu by další rozvoj byl vhodný v kategorii všestrannosti. Ale jsme zase u těch lidí, kteří by případné další aktivity mohli zastřešovat. Pak je tu ještě jedna záležitost, a to že nemáme v naši relativně větší obci moderní sportovní halu. Vidím to hlavně u florbalistů, pro které je velikostně tělocvična v naší sokolovně nedostačující. A haly v sousedství jsou dosti rezervované. Tedy pokud se může hrát J.

Příp. nevíš o někom, třeba z řad fotbalových rodičů, kdo by se mohl jakkoliv zapojit?

Mohl by to být třeba někdo schopný oslovit nové sponzory, což by mohlo přispět ke zvýšení rozpočtu třeba až na úroveň potřebnou pro postup do krajských soutěží…

Tady asi bohužel příliš nepomohu. Přijde mi, že všechny aktivní rodiče znám a ti se snaží různě pomáhat. Je ale pravděpodobné, že spoustu dalších vůbec neznám. Všechno se většinou točí okolo dětí. Pokud by se povedlo podpořit nábor dětí do všech aktivních oddílů, přivedlo by to více rodičů a možná by někteří měli chuť se zapojit. To samé by pak mohlo pomoci ohledně sponzorství. Ale otázku postupu fotbalového týmu raději nechám na zkušenějších činovnících :) Zatím mi přijde, že se občas složitěji poskládá sestava, a z toho vyvozuji spíš cíl udržet se v okrese J.

V loňském červnu vás postihla povodeň. Podařilo se vám již doma vše uvést do původního stavu? Jak to s odstupem roku hodnotíš?

Jelikož nám přišla voda ve výšce 10 cm do celého přízemí domu, tak se nám obrátil v podstatě dům „vzhůru nohama“. Nic nezůstalo na svém místě. Návrat do původního stavu je zatím tak ze dvou třetin hotov. Řešíme rekonstrukci kuchyně, ale v současné době to všechno jaksi vázne s ohledem na okolní dění ve společnosti. Doufám, že se vše brzy zase rozjede. Horší věc je, že riziko nových povodní považuji za veliké, jelikož se podle mého názoru s příčinami nic zásadního neděje. Podle mne jde o soubor různých opatření a některé jsou realizovatelné až v dlouhodobém horizontu (např. stav zemědělských polí). Z různých stran slýchávám nářky, že něco nejde, nejsou peníze, situace složitá. Ano, tak to je, ale např. využití možných dotačních programů by mohlo přinést finanční prostředky pro nápravu neutěšeného stavu. Ty navíc byly a jsou nabízené v různých operačních programech a výzvách. Ono nás několik let spíše trápilo sucho, nicméně zastávám názor, že sucho a povodeň mají stejnou příčinu: špatný stav krajiny a neschopnost zadržet v ní vodu.

Tomáši, pokud se nepletu, byl jsi již v minulých volbách na jedné z volebních kandidátek. Co sféra komunální či vyšší politiky, máš nějaké osobní ambice?

Nepleteš se. Již pár roků jsem členem politického hnutí CESTA (Cesta odpovědné společnosti). Jsme mladé uskupení se zatím relativně malým počtem členů a příznivců, ale zdá se, že v poslední době se ozývá stále více zájemců. Pravděpodobně to souvisí s aktuální celospolečenskou (celosvětovou) složitou situací, na kterou ale navazuje velmi problematické oklešťování lidských práv a svobod, a dochází k ekonomické likvidaci mnohých lidí. Prosadit se ve vyšší politice není pro menší politický subjekt jednoduché, chce to čas a přesvědčit lidi, aby se nebáli dát hlas i menším stranám a hnutím (hraje tu roli efekt propadlého hlasu). V komunálních volbách jsem se zatím neangažoval, ale i vzhledem k povodňové situaci to začínám velmi vážně zvažovat. Uvidíme.

Máte syna fotbalistu, na snímku kapitána jednoho z mládežnických týmů TJ Sokol Roveň. Jak moc jemu i ostatním klukům chybí v současné době fotbal a jak se těší zpět, až se sejdou zase na hřišti? 

Dávám slovo Adamovi: „Fotbal mi docela hodně chybí, moc rád bych se opět viděl s ostatními na fotbalovém hřišti a těším se, až se zase bude trénovat. Doufám, že to co nejdříve bude možné.“

Jak zvládáte v době epidemie školu doma, jak vnímáte z vám blízkého prostředí nálady vysokoškoláků, kteří nemohou do školy?

Já většinu času teď pracuji z domu, obě děti jsou na online výuce, která ale není dostatečná, resp. nenahradí kontaktní výuku. Většinou je to žena, která se hlavně mladší dceři věnuje, já se občas snažím pomoci Adamovi. Nedovedu si představit, že by byly děti na online výuce odkázané jen samy na sebe. Další problém je, že jsou obecně děti izolovány doma a často i ztrácejí chuť o přímý sociální kontakt s vrstevníky. Jsem rád, že naše děti mají u nás na vsi dost kamarádů a často s nimi chodí po výuce ven. Pohled vysokoškoláka nyní bohužel neznám.

Tomáši, chceš ty sám něco doplnit o sobě, příp. chceš něco touto cestou vzkázat našim čtenářům?

Děkuji za tvoje otázky a chtěl bych čtenářům popřát pevné zdraví a nervy v současné nelehké době a vyzvat je, pokud by měli chuť se jakkoliv zapojit do naší sokolské jednoty, aby se ozývali.

Dík za odpovědi, přeji ti, ať se vše daří, a chci doufat, že se brzy zase sejdeme na fotbale za sokolovnou… 

Otázky připravil:

Ing. Jaromír Pýcha